Dýňový chlebíček

Z podzimu nám zbylo pár dýní a jedna z nich byla ta která má ty výborný "jedlý" semínka plný, minerálů, vitaminů a dalších veleprospěšných látek. Prostě "superpotravina" jak se dneska říká.

Byla mi škoda celou dýni po vybrání semínek vyhodit, a tak jsem jí prostě a jednoduše nakrájel a dal upéct do trouby. Na 200 stupňů, byla tam asi půl hodiny. Krásně se rozvoněla a začala hnědnout, bylo hotovo.

Dumal jsem, co s ní dál, bloumal po internetu a našel jsem recept na sladký chlebíček z dýňového pyré.

Vykrájel jsem teda tu měkkou dužinu od tvrdé slupky, vzal robot, vrznul tam na kousky nakrájenou dýni, asi 2 dcl vody a rozmixoval v pyré.

Samozřejmě jsem měl pyré asi litr a čtvrt, tudíž jsem si musel recept upravit po svém. U mně nic zvláštního. V původním receptu totiž byl hrnek pyré, já měl hrnků 5 😇 A když už ho bylo tolik, řekl jsem si, že upeču veganskou variantu chlebíčku, vajíčko by tam bylo stejně navíc.

Pyré jsem metličkou rozšlehal s hrnkem oleje, 4 lžícemi vanilkového cukru, hrnkem a půl hnědého cukru, 2 lžičkami skořice, šťávou a kůrou z jednoho citronu.

Vedle jsem rozmíchal 3 hrnky mouky (použil jsem cizrnovou) s 1 a půl lžičkou prášku do pečiva.

Postupně jsem do mouky přiléval tekutinu a vařečkou vypracoval polořídké těsto.

Do těsta jsem nakonec ještě přidal asi 100 g rozinek, 100 g lehce posekaných mandlí (vcelku velké kusy) a 100 g slunečnicových semínek.

Vymazané a vysypané formy (byly 3! 😁) jsem hmotou naplnil a dal péct na 180 stupňů.

Vůbec jsem netušil, jak to celé dopadne. Bylo mi jasné, že to kvůli množství pyré nebude takový ten nadýchaný “chlebíček”, což taky není, ale už při pečení voněl moc krásně, jako když na Vánoce pečete skořicový cukroví.

Jakmile začaly chlebíčky zlátnout, stáhnul jsem teplotu na 170 stupňů. Samozřejmě jsem zkoušel špejlí, dopečeno bylo jakmile se těsto na špejli přestalo lepit, asi za 40 minut.

Jeden jsem zhltnul ještě teplý, ale ještě lepší byl druhý den vychlazený a hlavně proleželý.